Lenka Černá si Jihoameričanky přečte až v zápase
Jihoameričanky si přečte až v zápase
P o r e č - Byla už u stříbrného úspěchu československých házenkářek na MS 1986 v Nizozemsku a na dlouhou dobu se stala nepostradatelnou oporou národního týmu. Na umění sedmatřicetileté brankářky Lenky Černé bude český tým spoléhat i na letošním MS v Chorvatsku. Chřipka, která ji trápila v minulém týdnu, je zažehnána. "Jsem v pořádku, mám natrénováno," hlásí gólmanka.
Máte za sebou spoustu šampionátů, pociťujete ještě předstartovní nervozitu?
"To napětí tam je vždycky, mistrovství světa není obyčejný turnaj. Během pěti dnů nás čekají čtyři těžké zápasy, v nichž jde o hodně. Doufám, že až se poprvé postavím do brány, spadne to ze mě. Zatím to tak vždycky bylo."
Na úvod narazíte na Uruguay. Je pro brankářku lepší začínat se slabším soupeřem, nebo byste raději rovnou hrála s některým z favoritů?
"Spíš bych brala soupeře, o němž něco vím. Hodně se věnuju přípravě na zápasy, na jednotlivé hráčky, na jejich herní stereotypy. Ale co můžu čekat od Uruguayek, to vůbec netuším. Je to velká neznámá. Budu to muset řešit až při zápase, což pro mě nebývá zvykem."
Po dvou letech v Lützellindenu jste znovu zamířila do francouzských Mét, jaký byl návrat na stará známá místa?
"V Německu mi skončila smlouva a nabídka z Mét pro mě byla z mnoha hledisek nejlepší. Znám klub, město i jazyk."
Jak se Métám i vám osobně daří?
"Klub nakoupil před sezonou řadu kvalitních hráček, s cílem vyhrát ligu. Zatím se nám vede velmi dobře, jsme první, neprohráli jsme ani jeden zápas a v novinách se o nás píše jako o all stars týmu. Pokud jde o mě, jsem v Métách brankářskou jedničkou, takže dostávám spoustu prostoru. Loni jsem se stala nejlepší brankářkou bundesligy, nebylo by špatné to zopakovat i ve Francii."
Na jak dlouho jste se Métám upsala?
"Na rok. Já už teď podepisuju smlouvy vždy jen na sezonu. Klub už teď přišel s nabídkou na její prodloužení, ale na rozhodnutí co dál je ještě dost času."
Jste ve Francii s rodinou?
"Ne, manžel a syn zůstali v Olomouci. I proto jsem volila Méty, kde mám spoustu známých a nejsem tam tak úplně sama. Davidovi je už čtrnáct a každopádně musí dodělat českou školu. Rodina za mnou jen občas dojíždí. Vánoce a Silvestra prožijeme společně ve Francii."
iDNES.cz - Jaroslav Roubal *Publikováno 02.12.2003