Kolikrát už slyšela: potřebujeme tě
Brankářka Černá si i v osmatřiceti udržuje skvělou formu
Kolikrát už slyšela: potřebujeme tě
B r n o - Když má říct, proč se nechá i v osmatřiceti letech ostřelovat míči letícími víc než 100 kilometrů v hodině, těžko hledá slova. Zkuste pojmenovat věci, které dávají vašemu životu smysl. "Možná proto, že jsem tak trochu blázen," usměje se potom brankářka Lenka Černá. Možná proto, že stále patří k nejlepším házenkářkám na světě.
Loni jí skončila smlouva v bundesligovém Lützellindenu a přišli z ní Francouzi. "Lenko, potřebujeme tě. Víme, že nám pomůžeš," přemlouvali ji funkcionáři Mét. Věděla, do čeho jde, v klubu předtím chytala šest let a získala s ním pět titulů. Sázka na Černou vyšla, celek z Mét inkasoval suverénně nejméně gólů, neztratil v soutěži ani bod a s dvaadvaceti vítězstvími vytvořil francouzský rekord. V národním poháru prohrál až ve finále a uspěl i na evropské scéně - v PVP se probil do semifinále, kde ho vyřadil pozdější vítěz Ikast Bording z Dánska. Česká hvězda ve Francii pookřála. "Vrátila jsem se do známého prostředí, získala jsem novou motivaci," vysvětluje. Město je do házené zblázněné, teď v něm otevřeli novou halu pro bezmála pět tisíc lidí. "Párkrát se nám ji podařilo naplnit do posledního místečka, zápasy jsou jedna velká show," vypravuje hráčka, která má stříbrnou medaili už z mistrovství světa v roce 1986.
Takové prostředí je pro ni živnou půdou. Chytá jako v transu, kočičími skoky se vrhá po míči, její zákroky jsou efektní, ale hlavně účelné. Ve Francii ji přirovnávají k fotbalovému brankáři Barthezovi, holohlavému smíškovi s bleskovým reflexem. Když se ptali trenéra francouzského národního týmu Oliviera Krumbholze, na koho se v Métách spolu s diváky chodí dívat nejraději, s odpovědí moc neváhal: "No přece na Lenku Černou!"Podle statistik je druhou nejlepší gólmankou uplynulé sezony. V týmu měla mezi tyčemi velkou konkurenci, střídala se s výbornou Rumunkou Grecuovou, ale všechna důležitá utkání ležela na ní. "Nebyl v tom žádný problém, v jednodušších zápasech jsem začala a v poločase jsme se vyměnily. Když šlo o hodně, většinou jsem v brance už zůstala. Je dobré, kdy máte někoho za zády, navíc jsem si mohla odpočinout," popisuje zavedený model Černá. V sezoně ale nebylo všechno jen idylické, klub se dostal do finančních potíží, hráčky chvíli nedostávaly peníze. Přitom se v tu chvíli praly o čelo tabulky a o udržení série neporazitelnosti. A liga světových šampionek má vysokou kvalitu. "Není to tak, že by tam byla jen dvě tři dobrá družstva. Ve Francii nastal obrovský boom, všechny týmy jsou hodně solidní, klidně můžete prohrát s posledním. Několikrát jsme zachraňovali vítězství až v posledních sekundách," podotkla.Vedení nakonec problémy zahladilo, zvolilo si nového prezidenta a do příštího ročníku Méty vstoupí s rozpočtem vyšším než milion eur.
V klubu se chystají obhájit titul a probojovat se co nejdál v prestižní Lize mistryň. Zase přišli za českou brankářkou, jež si několikrát pohrávala s myšlenkami na konec kariéry a kontrakty uzavírá už jen na sezonu. "Lenko, potřebujeme tě..." Svému synovi, který zůstal s manželem doma, aby mohl chodit do české školy, pak řekla. "Davide, podepsala jsem na další rok." "To už slyším po padesátý," dostala lakonickou odpověď. "Mám z něj obrovskou radost, dobře se učí, zvládá to," prohodí Lenka Černá s maminkovskou pýchou. Ani reprezentaci po nepříliš vyvedeném světovém šampionátu v Chorvatsku neodmítla, trenérovi Krejčířovi kývla, hned jak se dozvěděla jméno soupeře v kvalifikaci o postup na prosincové mistrovství Evropy v Maďarsku. "Na Islandu jsem ještě nebyla," uculila se při komentáři svého rozhodnutí. Opět znamenala velkou pomoc a v domácí odvetě v Brně jen přibouchla báječnými zákroky další stvrzující pečeť na osobní vysvědčení, kde se léta skví: s u p e r t ř í d a. Vyprodané hlediště nadšeně vyvolávalo její jméno a odměnilo ji burácivým aplausem. Přitom ráno před utkáním to s ní nevypadalo vůbec dobře. "Měla zablokovaná záda, naštěstí ale nakonec hrát mohla," oddechl si kouč. Snad jen zdraví by mohlo zastavit zarputilou brankářku. "Po zápase už trvá déle, než to rozchodím a pondělní rána... Radši nemluvit," mávne rukou Černá. "Ale chci ještě hrát. Pro ten pocit, pro všechno, co mi házená přináší. Že by mohl přijít čas skončit? Já si to ještě nemyslím," říká přesvědčeně.
Autor: ČSH (www.chf.cz) *Publikováno: 9.6.2004